Nenapad mě jinej název dalšího pokračování….nic z Jacksonem to snad společnýho nemá, jen mám dojem, že je to další zásadní bod  a vlastně je to už zase „auto“.

Spodek jsem ošetřil klasikou Body 930, což je vskutku pozoruhodná látka, v jejímž kontaktu se vše změní na jednu homogenní hmotu  ,pohltí  to veškerej bordel a vytvoří jeden materiál, něco jako černá díra. A na konec kombinace černý a červený – moje oblíbená, vypadá zase skvěle myslím.

Byl to vynikající tělocvik, možná těžko představitelný, ale kolikrát jsem lezl po žebříku či visel na laně (obzvláště když mi 3x za sebou upadne matice na zajištění řetězu)nebo se plazil po zemi nepočítám,  každopádně kastle je na svém místě.  Jelikož origo sada silentbloků pro kastli na tohoto Caprice prostě není, použil jsem nějakou jinou a téměř každý silentblok dolaďoval – podkládal průmyslovou pryží, kterou jsem nastříhal na požadovaný rozměr. Mám dojem, že to dopadlo líp než s tím prvním Caprisem, tam jsem ze dvou Caprisů vzkřišoval sadu jedněch silentbloků a po pravdě některý byly spíš na vyhození, ale tenkrát jsem neviděl jiný řešení, no ostatně jsou tam do teď a je to ta poslední  věc co jsem řešil.

Tady se jedná zase o polyuretany ,ty jsou ve i všech ramenech je to tvrdý až neuvěřitelně. Ano, Hanzova poznámka že nejtvrdší auto bude mít stejně vždy on, je zřejmě fakt. Jednou jsem měl možnost popružit si Ferrari Testarossu a mám dojem že je to podobný tomuto Caprisovi – jako prkno.

Trochu jsem posílil zadní pružiny, je to hodně vysoký, bez problémů pod tím podlezu a zatím na ameriku lehoučký jako pírko. Udělám všechno proto, aby to tak zůstalo. Letos už se nic velkýho dít nebude, zato příští rok by „TO“ mělo zas vypadat z venku jako normální omšelej Caprice.

A ještě jedna věc. Když jsem na žebříku natíral spodek kastle opřený o zeď, procházel kolem tátův kamarád z vejšky (hrajou na chalupě pravidelně karty) a  krom toho že měl strach, aby to na něj necákalo poá „ tohle jako bude jezdit myslíš jo? Veříš tomu?“  Trochu mi to připomíná na našem webu již zmiňovaného Romana Valentu…..Víme jak to dopadlo. Tihle lidi vůbec netušej, čeho jsme my Streetrodeři schopni.