Někdo peče na Vánoce cukroví, já vařím zase výfuky. Kolikátý už nepočítám. Letošní úprava se týká "jen"tlumičů Flowmaster za Flowmaster. Někdy mi ten bordel lez trochu krkem, rozhodl jsem se namontovat trochu více důchodcovské tlumiče. Nechápu, že se mi zadařilo vyříznout  původní, navařit ty aktuální - mnohem delší s tím, že i pokračující 1.5m koncové větve stále pasují na příruby. Čekal jsem, že se mi to zkroutí, nestalo se, asi štěstí nebo co. Takže celkově práce snad na 5 hodin i s hliníkovým nástřikem a obligátním plazením se pod autem. Výsledný zvuk je o něco tišší, nebudu si nic nalhávát, před tím to bylo trochu lepší, ale někdy mě z toho hučení bolela hlava. Navíc jste mi nadávali, že když jedete za mnou neslyšíte svůj motor. Nyní je to tišší, stále je ale stroj pod plynem slyšet do vedlejší obce....

    O to hlučnější bude projektový vůz kam na jaře hodlám namontovat nejhrubší serii Flowmaster 44.

1.dual exhaust Keprič, návrat k černýmu.

Hm,tohle jsou počítám čtvrtý vejfuky……No nic.  Jelikož jak je známo,duální vejfuky na Kepriče se nevyrábějí, není na ně totiž v serii místo, tentokráte jsem se do toho pustil sám. Jelikož tvrdohlavě odmítám všechny osvědčené postupy a dobré rady a nářadí mám asi takový, že kde kdo by s tím odmítnul spravit plot, výsledek je takovej jakej je. Už v průběhu výroby jsem celou dobu myslel na to, jak to budu okcecávat, tak tedy : Na vejfuky se nekouká,vejfuky se poslouchaj

          K výrově jsem použil koupené konusy a 3 silnější železné trubky pohliníkované. Také dvě kolena s pravým úhlem. Jelikož právě s těmi koleny nejsem spokojen, zvolil jsem metodu tvarování trubek nařezáváním a trubka je vlastně vcelku. Kolena, který jsem měl k dispozici mají  totiž v ohybu v řezu hodně daleko k udávanýmu průměru a hlavně ke kruhovýmu průřezu. Ano, je to naprosto debilní a pracná metoda, navíc jsem to vařil trafem. K vyrovnávání tlaků jsem použil spoj H. K zákadnímu tvaru dvojitých výfuků tvaru H ukončených přírubami jsem dotvořil přišroubovatelné  konce.Tam jsem si fakt zatvaroval, protáhnout výfuky přes nápravu mezi rameny a nechat dost prostoru pro výkyvy nápravy je náročnější. Chtěl jsem aby vejfuky nebyly vůbec vidět, nebylo to úplně snadný, zkrátka jsou tam kritický místa, kde fakt není místo. Kolikrát jsem pod to auto lez bych nespočítal, než to sedělo jak jsem chtěl, umanutost podtrhuje pobyt v dílně i na Štědrej den až do tmy

 Když to bylo hotový, napadlo mě a co takhle udělat tlakovou zkoušku. Zaslepil jsem tedy  konce přírubama s gumou  a jeden vstup vpředu,přes gumovej konus jsem to nafouk kompresorem a něco slyšel no…..Pak mě napadlo, proč to vlastně nepostavim a nenaleju do toho vodu. Stalo se,čekal jsem že to bude větší cedník, byly tam asi 4 větší dírky a zajímavý je, že do celýho systému se vejde 20 litrů vody.Přál bych vám vidět pohledy sousedů když jsem z toho vylejval vodu, tohle už asi nikdy neuviděj.

Ke konci díla jsem se  zlepšil ve svařování, jasně furt to stojí za hovno, ale po těchdle vejfucích, když jsem pak vařil jeřáb, ty housenky mi prostě šly najednou samy.

A co je důležitý, dneska sem to byl projet, řek bych že se povedlo, je to tak akorát hlučný a asi se mi to líbilo, protože  jezdit 29.prosince jen tak hoďku a půl je divný. Občas jsem tomu i pořádně naložil a nic kupodivu neprasklo.

Polotovar koncovek

Zavařený finální produkt vinoucí se všemi směry. Vím je drzost se tím ještě chlubit....

2.Voko

Dalším menším projektem Vánočním je výroba překladu na zdvih motoru. Jelikož opět nechci nikoho prudit a budu potřebovat občas vyndat motor, přistoupil jsem k výrobě jakéhosi jeřábu v garáži. Jelikož překladu nad vraty se věřit nedá, uvařil jsem ocelovou konstrukci kopírující dřevěný rám vrat nahoře s okem pro hupcuk. Mělo by to bez problémů unést těch 300kg co bude třeba.

šit!!! kde je motor zase?

jooo,tady se houpe....

motor připravený na návrat do Kepriče, konečně......

3.Koberec

Posledním svátečním počinem byla instalace „novýho“koberce do Kepriče. Ten, nehorázně drahej kus hadru přišel už nevhodně zabalenej, zlomenej, takže znehodnocenej. Navíc je to asijskej cajk skrz kterej je vidět  a je zhruba 3xslabší než origo.Jo to už nikdy nebude. Vyndal jsem tedy sedačky,pásy a já už nevím co všechno.Koberec tam nejenže moc nepasoval,ale jen stěží kopíroval  košaté tvary podlahy.Bylo to hodně dodělej doma a takovou práci nesnášim. Narval sem ho tam,snad to vypadá líp než původní,ten byl úplně zdevastovanej…..Ale už nikdy více.

Ani nevím co sem mám napsat. Celý to začlo někdy v roce 2000, to jsem ho po prvý viděl z vlaku cestou do práce v bazaru, skutečně obří krabice,svítila v ranním šeru. Než jsem se k něčemu rozhoupal, koupil ho můj nynější švagr, kterého jsem tehdy neznal, byl jsem u toho, když s ním odjel z bazaru. Deptalo mě to a třeba tak po půl roce jsem se vydal ho hledat a našel. Koupil jsem ho a zase vrátil, v tý době jsem se na to necejtil. Už jsem věděl kde je a časem ho chtěl znovu, to už zase nechtěl jeho majitel, tak jsem mu ho pro sychr, samozřejmě neplánovaně zbořil a byl můj. Žádná výhra to nebyla,přišla náročná GO,udělal jsem skoro všechno špatně, ale dopadlo to tak jak to dopadlo. Nějak to jezdilo a podotýkám dobře s motorem 305, super zvuk,super spotřeba,nekouřil.....Kdy byla ta první jízda po přestavbě těžko říct, bylo to jaro roku 2003, každopádně auto bylo v takovém stavu, že mohlo odvést 16.7. spolehlivě svoji další svatbu, tentokráte jsem byl ženich já.

Další milník byl na prvních sprintech, dostal jsem tam strašně na prdel, i od Jeepa,to nešlo prostě, snad jsem to tam dal za 18-19s? Takže jsem pořídil kleklou 350 a upravil na 383,úpravy se pak týkaly dále podvozku,převodovky a věcí ovlivňující čas na čtvrtku, ale zároveň aby to byl stále trochu Caprice. Lak a interier se dostal na vedlejší kolej a nyní je to docela hlučné,tvrdé monstrum,vlastnosti ameriky příliš nemající. Ale jede jako peklo.

Víc toho psát nebudu,těch strastí bylo na celou knížku. Takže ještě pár foteček....s pokecem.

Jedna z prvních fotek, ještě na kinofilm.

Trochu jsem ho vypucoval, dostal poklice a základní péči.

A docela jsem si ho užíval, pokud jsem teda měl na palivo......

No až jsem ho zrušil na dálnici za hustýho deště na slikách.....hodiny ve 120km/h.....a přesto jel dál po svých.

A začla náročná přestavba, karoserie s rámem byla v háji, takže úplně všechno....

Někdy mi bylo fakt hodně ouzko, něco jako sám na všechno, ale vůle byla vesměs pevná....mladej a blbej:-)

Byl jsem si jist, že další auto nebude a teď to s tím rámem zažívám znova v projektu 500-500, neplánoval jsem to, ale nedalo se tomu odolat. Celkem jsem pohřbil dva rámy, tak to zkusím odčinit:-)

Původní 305 ka po částečné GO, jela skutečně dobře, byla vytrvalá a spolehlivá

Dostal pak i dle některých slušivá kola

A též nový lak, který již utrpěl hodně šrámů

Později přišel stroker  a s ním první slušný čas na sprintech.

A lidem se Caprice zase líbil:-)

Zaměření na sprinty se stupňovalo.....

A jezdil jsem stále rychleji, překonal jsem i svou největší modlu - legendární, obdivovanou, obří, supersilnou modrou Impalu 68, která to uměla kolem 15 s, u toho auta jsem pochopil, že to možný je.....(Impala parkuje v pozadí fotky)

Pak to byl i předseda 1st Veteran US Car Clubu a jeho památná věta:

" Jeho Caprice jede ohromně, sám jsem to pocítil"

S vyšším výkonem nutně přišly i technické problémy.....

Pár GOček a rozborek strokeru mám za sebou, naštěstí jsem na to už zdaleka nebyl sám......

SBC 383 po třetí GO, řetěz rozvodů může prasknout snad jen mě, ale ještě to dopadlo celkem dobře.

Dále trápí soupeře bez ohledu na rok výroby a povahu vozu

Pravidelné focení na oblíbeném místě :-), máme to tu nejhezčí ty naše kopečky, tohle je točna na Sutom

Pachatel se vždy vrací na místo činu! Hleďte na něj, ještě neví co ho čeká :-))))

Zkouším odhadnout časový rozdíl těchto dvou fotek....takových 12 let?

Ne pokaždý jsem na Sutom vyjel, jako zrovna tady, zradil první karbec origo Rochester Dualjet, takže jsem se ho naučil štelovat a taky jsem ho zrepásnul. Věřte mi, že ve stavu na fotce pod textem jsem potkal příslušníky policie v protisměru, ale seděl jsem na bedýnce, výfuk byl kus lešenářský trubky, na hlavě zmijovku a docela jsem to smažil, poač byla kláda, čím rychleji jedete, tím více tepla od motoru šlo do kabiny. Poldové mě minuli a pokračovali asi v jízdě,  přesně nevím, žádné zpětné zrcátko jsem neměl a otočit jsem se k smrti bál. Museli by mě totiž rovnou zastřelit.

Po laku už jsem měl motor vychytanej....stále to ale bylo dobrodružství. Poldům už bych se mohl prokázat alespoň celistvým lakem a kastlí bez ostrých hran:-)

Jo tuhle mám rád no.....

Motor má na klice minimálně 400 koní, což je údaj zejména pro pana Košťála :-)

A poslední, dnes už taky "Vintage" foto,  je důležitý mít i druhou polovičku nakloněnou motorismu, jen podotýkám je to sehraná scénka, utlačit se to nedá....

Doufám že aspoň to děcko bude mít rozum, podle výrazu ve tváři si nejsem vůbec jist.....