Úplně slyším kolegu Hanze jak říká „budeš psát článek? To je na článek“ Píšu článek teda!!!!
Předesílám, že to nebude skromný. Takže tedy při služebních povinnostech jsem se dal do řeči s jejím současným majitelem, v té době ji ještě neměl. Při každé pravidelné návštěvě se naše tématika více soustřeďovala vlastně pak už jenom na ameriky. Z něho vylezlo, že jich pár má, nově pořídil předmět tohoto článku – Stingraye 1974. Po další návštěvě řekl, že se to nějak nedaří zprovoznit a seřídit, na což jsem mu malinko neskromně odvětil, že neznám nikoho lepšího než sebe. Pak už měl děj rychlý spád, jel jsem se na ní podívat, pár hodin pokusů a můj závěr zněl, že repase origo karburátoru Quadrajet se nepovedla. Ještě mi bylo řečeno, že nikdo nevěděl co s tím, tohle jak slyším, nemůžu si pomoct.
Za pár dní jsem domluvil přes souseda zapůjčení garáže u nás ve dvoře, chtěl jsem na to mít klid a jak je dnes moderní říkat „pořádně si to užít“. Majitel mi nechal volnou ruku, sáhl jsem tedy po osvědčených komponentech Edelbrock, což se i nabízelo v kombinaci s již nainstalovanými víky hlav.
Práce šla dobře, bavilo mě to,záleželo mi na tom a snažil jsem se nemyslet na stín pochybnosti, jestli je to fakt tím co myslím a není třeba špatně rozvoďák, protože předtím si to dělalo co chtělo, seřídit to nešlo.
Když se pak blížil okamžik startu, je to pro mě vždy stresující, dva loky kořalky to trochu otupily.
Napřed jsem si natlačil karburátor palivem a teprve pak připojil rozdělovač, chytla okamžitě, po mírných prvních korekcích karburace a zapalování začal konečně dunět ten sebevědomý osmiválec, po mírném ohřátí předvedl perfektní pravidelný volnoběh, to už jsem si dost oddechl. Další odměnou bylo otevření světel, což Stingray udělá pouze když má podtlak z běžícího motoru, paráda….
Je to verze L48, tedy základní motor s papírovými 195 koňmi, ale i tak dokázal s rozhašeným nastavením v mžiku řádně urvat obě 255mm pneu, je vybaven samosvorem a manuálem. Papírový výkon nevypadá , ale přišlo mi, že to pojede dost. Nyní přes 200 koníků mít bude.
Jsem moc rád a je mi ctí, že jsem mohl pracovat na legendě a mojí modle. Kdysi za komoušů jsem se vracel domů do paneláku a před Sarajevo přijel vlasatý borec v kožené bundě v C3 černé. On i auto na mě působilo jak z jiného světa, on byl vyvrhel a určitě ho komouši brzo zavřeli, Corvette mezi naším tehdejším vozovým parkem…..no to se nedá slovy popsat. Teď mě napadá, bylo to asi chvíli před revolucí, že to auto mohlo bejt celkem nový. No pro mě zážitek na celej život……a teď se můžu v něčem takovým rejpat. Znepokojivý je snad jen to, že se do toho nevejdu. Hlavu mám opřenou o strop, ano jde sundat (strop ne hlava). V teniskách je to o trochu lepší, ale nic moc.
Po přihlášení a nutném dalším papírovém zlu bych na jaře Stingraye rád uvítal a konečně řádně projel v rámci dalšího seřízení. Věřím, že ho také uvidíte.
Takhle to vypadalo.....a možná i hůř než vypadalo se to chovalo
A takhle to je nyní.....
Původní filtr vzduchu se tam nevejde, každé lepší než origo sání je vyšší a u Corvetty jde pod haupnou o milimetry
Filtr na obrázku je provizorní už jsem objednal nějaký hodně placatý, snad se vejde.
Originální sání s karburátorem i po uvolnění nešlo ven, myslel jsem že tam za něco drží, omyl, je tak děsně těžké.
Sání EDL a karbec k sobě pasují bez redukční podložky, navíc jsem se zbavil nesmyslů jako EGR už v té době kvůli emisím montovaný.
