Stejně tak jako před lety v zemi našich přátel –Americe, bylo 11.září naprostým šokem. Země se otřásla v základech a svět už nikdy nebyl jako dřív. Na výročí toho dne se dnes stalo něco stejně významného, jen v dobrém slova smyslu. ……

Ať mi nikdo neříká, že my motoristé- srdcaři nejsme duchem propojeni.  Dnes, jako každý víkend jsme šli se ženou a kočárem s miminem na procházku po Teplé….jenže dneska vůbec po prvý mě to táhlo na druhou stranu než chodíme. Nevím co to bylo, nedokážu to vysvětlit, ale stalo se. Tušil jsem to.

Nejednou kolem projelo auto s podválem  vezoucím stroj, na jehož popis budu potřebovat pár řádek.

Byl to král silnic – Buick Riviera 1973 oblíbená verze Boat Tail.

A co je neuvěřitelné, je v dokonalém stavu, původní lak, zřejmě garážovaný, korozi jsme nenalezli i když jsme se pod ním plazili. Jedná se o vůz posledního majitele, který o něj pečoval a do poslední chvíle s ním jezdil do práce. Ano je dovezen z USA. A tentokrát to nebyla jen pohádka, ale fakt, vůz nemá za jízdy vůbec žádný problém, vše funguje na jedničku, z místa bych se vydal na cestu kolem světa.

Samostatná kapitola je motor, je to obří 455, to tedy každý nemá….šlape jako hodinky, nic neklepe, neteče, nekouří, dá se u něj šeptat a slyšíme se. Jeho volnoběh by se svou pravidelností chodu dal poslouchat hodinu, je to taková jistota ,jako skála stojící za vámi a to jak si motor s autem pohrává je plavba, nikoli jízda. Je to skutečná Amerika,  mám na Chevym všude ty polyuretany a jízdní projev je bohužel už jinde i když zase dává mnohem větší jistotu a stabilitu. Tahle Riviera má snad všechno původní  a chová se tak jak má, takže pluje, houpe se při ťuknutí na brzdu i přidání plynu. V super stavu jsou rámečky světel, chromy a spousta věcí,detailů, které se třeba už sehnat nedají, nebo jsou druhovýroba mizerné kvality. Na 44 let neuvěřitelné, dokonce přijel s plnou nádrží Amerického benzinu a my jako správní magoři samozřejmě čichali vůni dálek.

Její přešťastný majitel je Honza Bačík, dlouho jsem neviděl někoho tak v euforii(už ani nejí,nespí), sám jsem myslel chvíli, že dostanu infarkt, fakt jme to oba tak prožívali, myslím, že se to ale dá pochopit. Další přítěží pro můj kardiovaskulární systém bylo, když Honza jen tak řekl  „jedeš“. Vůbec mě to nenapadlo a nečekal jsem to. Krom toho co už jsem popisoval, byl dalším průvodním jevem naší jízdy šok pro ostatní účastníky silničního provozu. Bez váhání prudce strhávali řízení ke stranám silnice a do škarp. Riviera je skutečně hodně široká……..a taky dlouhá přes 5.5m!!!!!!! A co jsem ještě neviděl, kočka přecházející silnici svůj záměr v půli stornovala a vrátila se, na krále silnic by jí ani 9 životů nestačilo.

Na závěr předesílám, že Honza Bačík může v následujícím týdnu v podvečer očekávat výpravu mužů v černém, jedná se o dva černé Chevrolety magorů ze Streetrodders. Bude mu nabídnuto členství v Klubu SR, nikoli jen proto, že má ode dneška zase auto, ale proto jaký je to nadšenec  pro věc, srdcař a kolega US motorista. Hodinu po příjezdu už volal našemu všeobecně známému oblíbenému a nejmenovanému testačnímu komisaři, kvůli papírům….Myslím že dneska Honza jen tak neusne

Jeho dnešní přírůstek do rodiny mu ze srdce přeji a gratuluji k vynikající koupi!!! Sám jsem Rivieru dlouho chtěl, je to skutečně již ikonický stroj, takový, jaký už nikdy vyroben nebude. Díky, že jsem u toho dnes mohl být, budu si to pamatovat, bylo to 11.září 2016.

šťastnej chlap.....a JEHO obří Riviera :-)

Fotky Riviery vznikly opět náhodou na točně v Sutomi, kam rád jezdím fotit auta již od nepaměti, tahle je z roku 2001 (11.září?)