Author: Sat

Brzdy, řízení a elektroinstalace

Díky zatím krásnýmu podzimu a třeba i dnešnímu teplýmu dni práce na projektu pokračují uspokojivě. Povedlo se mi Caprice přimět zase brzdit. Nebylo to nakonec tak hrozný jak jsem se obával. Není to nijak zvlášť složitý, ale jen to že auto 2 roky stálo + neznámej čas před tím stačí k tomu, že pak prasátka, brzdiče, brzdovej válec a dělič brzdnýho účinku totálně zatuhne a zrezne. Jen ke znovuzaplavení celého systému brzdovou kapalinou jsem použil kompresor z ledničky, jako podtlakovou pumpu. Už jsem to jednou dělal a bylo to docela nemožný jen šlapáním to zaplavit. Takže to brzdí a zatím to ani nikde neteče?

Další fáze je oživení elektrospotřebičů. Jasně to bych měl se svým “vzděláním” umět, přesto mi to dává dost záhul. Elektroinstalace byla zase napadena kutilem, navíc je trochu jiná než na druhém stroji. A úplně nejvíc mi znesnadňuje práci fakt, že jsem to rozebíral s přesvědčením, že to auto fakt půjde do šrotu, to znamená nemazlil jsem se s tím, teď si to klasicky vyžírám. To bych nebyl já, abych si to trochu nepohnojil, něco neztratil a nerozbil a co nejhůř, nevyhodil, to jsou pak noční můry.

Jsou to zbytečnosti, který se samozřejmě dají překonat. Jo a taky jsem tam vrátil řízení, donutil jsem se složit po 2 letech sloupek řízení, z čehož jsem měl docela nerva, je tam toho fakt hodně – řazení, elektro, navíc je polohovatelnej……Výsledkem je, že by se s tím teď už dalo jezdit třeba z kopce. Radši počkám na ten motor. To by mělo proběhnout v příštím roce, zajíždění testování.

Letos bych tam ještě rád nainstaloval sportovní sedačku. Jelikož tam je konečně sloupek řízení s volantem, můžu hledat její vhodnou polohu. Už jsem v tom dneska seděl a zdá se mi to dobrý, bude to asi slušněj kostitřas. Dnešní pokec doplňuju i dvěma trapnýma fotkama v dostatečný kvalitě, takže za 4. Napadá mě, že když se řekne “měl sem to rozebraný do šroubku” tak tohle skutečně bude, nevzpomínám si, že bych se v nějaký části ještě nenípal.

Na úplnej závěr doufám že tento příspěvek bude čten až v dalekém Thajsku, což uvidíme v reakcích věřím.

Pokud byste si náhodou mysleli, že nic nedělám, tak se mýlíte, jezdim do tý Teplý skoro každej den. Myslím, že to tam je vidět. Navzdory všemu stavím auto od zadu, takže je nyní hotová zadní půle.Dnes jsem tam dal konečně i víko kufru. Kdybych si při sundavání karoserii tolik nezmuchlal, měl bych o dost míň práce, jenže v tý době jsem to fakt chtěl rozřezat a vyhodit. To bych ale byl vážně idiot.

Takže mimo jiné problémy jsem dnes zjistil, že zámek kufru mám o 7 cm jinde než by měl být, vzniklo to zřejmě skladováním kastle na výšku, když stála na kufru a zrovna v rukavičkách jsem se k ní nechoval.  Naštěstí  na chalupě mám nejen přípravnu,lakovnu, ale i karosárnu a rovnání karoserie není problém,viz obr.  Pokud budete chtít něco natáhnout, přivezte to. Jo a nedoporučuju chodit autu po střeše, dost blbě se to pak rovná.

Velká výhoda stavby je hlavně v tom, že mě nezdržuje lakýrník. To je u stavby vždy nenáviděná osoba, která stavbu protáhne průměrně o 1-2 roky. S prašností při lakování  problém ve stodole není, stačí když nefouká vítr, aby na to bylo vidět a je vše ok. Něco, co tam provádím vidíte na fotkách z mobilu, který fotí snad ještě hůř než ten předchozí. Stroj je stále dosti lehký, často si při stavbě kladu otázku, „je to tam potřeba“? Většinou si odpovím ne. Vypadá to možná ještě nehotově, ale dost dílů , zejména plechařiny mám již připraveno k montáži v laku, přes zimu jsem nezahálel a makal na tom v lakovně doma ve dvoře.

Interier….no vlastně tam nic není, ale všechno je a bude nastříkáno hmotou Body 950, to je fakt boží barva. Nyní čekám na sportovní sedačky se 4 bodovými pásy, čelní sklo je v řešení a motor je v Žalhosticích připraven. Na příští rok první sezonu zatím SBC 327 s 350Hp. Letos mi stačí dokončit vůz, aby vypadal tak jak má a vše fungovalo, na jaře příštího roku by měly začít první testy. Pro dnešek vše, na podzim pevně věřím, zde budou fotky kompletního Caprice.

No a je to. Co k tomu dodat, Caprice je zas na světě. Nyní už zbývá jen pár detailů, jako je motor třeba. A tímto zdravím Romana Medunu 🙂

Nenapad mě jinej název dalšího pokračování….nic z Jacksonem to snad společnýho nemá, jen mám dojem, že je to další zásadní bod  a vlastně je to už zase „auto“.

Spodek jsem ošetřil klasikou Body 930, což je vskutku pozoruhodná látka, v jejímž kontaktu se vše změní na jednu homogenní hmotu  ,pohltí  to veškerej bordel a vytvoří jeden materiál, něco jako černá díra. A na konec kombinace černý a červený – moje oblíbená, vypadá zase skvěle myslím.

Byl to vynikající tělocvik, možná těžko představitelný, ale kolikrát jsem lezl po žebříku či visel na laně (obzvláště když mi 3x za sebou upadne matice na zajištění řetězu)nebo se plazil po zemi nepočítám,  každopádně kastle je na svém místě.  Jelikož origo sada silentbloků pro kastli na tohoto Caprice prostě není, použil jsem nějakou jinou a téměř každý silentblok dolaďoval – podkládal průmyslovou pryží, kterou jsem nastříhal na požadovaný rozměr. Mám dojem, že to dopadlo líp než s tím prvním Caprisem, tam jsem ze dvou Caprisů vzkřišoval sadu jedněch silentbloků a po pravdě některý byly spíš na vyhození, ale tenkrát jsem neviděl jiný řešení, no ostatně jsou tam do teď a je to ta poslední  věc co jsem řešil.

Tady se jedná zase o polyuretany ,ty jsou ve i všech ramenech je to tvrdý až neuvěřitelně. Ano, Hanzova poznámka že nejtvrdší auto bude mít stejně vždy on, je zřejmě fakt. Jednou jsem měl možnost popružit si Ferrari Testarossu a mám dojem že je to podobný tomuto Caprisovi – jako prkno.

Trochu jsem posílil zadní pružiny, je to hodně vysoký, bez problémů pod tím podlezu a zatím na ameriku lehoučký jako pírko. Udělám všechno proto, aby to tak zůstalo. Letos už se nic velkýho dít nebude, zato příští rok by „TO“ mělo zas vypadat z venku jako normální omšelej Caprice.

A ještě jedna věc. Když jsem na žebříku natíral spodek kastle opřený o zeď, procházel kolem tátův kamarád z vejšky (hrajou na chalupě pravidelně karty) a  krom toho že měl strach, aby to na něj necákalo poá „ tohle jako bude jezdit myslíš jo? Veříš tomu?“  Trochu mi to připomíná na našem webu již zmiňovaného Romana Valentu…..Víme jak to dopadlo. Tihle lidi vůbec netušej, čeho jsme my Streetrodeři schopni.