Author: Sat

Odvykací kůra

Jací by jsme to byli motoristé, kdybychom nechali Rivieru v novém prostředí samotnou? I když se zjevně měla a bude mít dobře, přeci jen to pro ní musel být šok, po tolika letech plavby po krásných, širokých, rovných silnicích přijede do našeho marasmu, navíc přitom potkává podivná, chatrná vozítka se zběsile se třesoucími drobnými agregáty s objemy téměř rovnající se jedinému válci Big Blocku.

Přijeli jsme tedy za ní dvěma stroji též od GM, dát pozdrav a nabídnout krátkou projížďku na znamení, že tu není sama a nedaleko od ní v garážích čekají na projížďku auta podobných velikostí, bez plastových nárazníků a především se správným počtem válců motoru.

Rychle zapadající slunce nám okrouhalo program na kratší okruh a stihli jsme pořídit i  několik prvních společných fotek, bez času na nějaké aranžmá.  Nevím proč mě to napadlo, ale těm autům je společně 130 let, průměrné stáří tedy přes 43 let………

Dle hesla “důvěřuj, ale prověřuj” jsme Buicka kontrolně přeměřili metrem, jestli se náhodou po cestě nesrazil a zdá se být všechno v pořádku, mimochodem právě tenhle jediný ročník Riviery je nejdelší ze všech, plných 5,674 mm. Pak už tma padala rychle, král silnic se ještě pochlubil úžasně osvětlenou lodní zádí a pro tento večer jsme vyklidili náves. Jelikož Honza je nakažen stejným virem V8, věřím, že se rád stal dalším Streetrodderem, kterým už stejně dávno byl, nejspíš i dříve než my. Znamená to pro něj snad jen trochu více spáleného benzínu při společných vyjížďkách a možná i více vypitého kafe . Za Rivieru v klubu jsme moc rádi, máme to zatím dost rozmanité, co kus, to trochu něco jiného……a taky naše kolona už nebude vypadat jako mafiánský pohřeb.

Stejně tak jako před lety v zemi našich přátel –Americe, bylo 11.září naprostým šokem. Země se otřásla v základech a svět už nikdy nebyl jako dřív. Na výročí toho dne se dnes stalo něco stejně významného, jen v dobrém slova smyslu. ……

Ať mi nikdo neříká, že my motoristé- srdcaři nejsme duchem propojeni.  Dnes, jako každý víkend jsme šli se ženou a kočárem s miminem na procházku po Teplé….jenže dneska vůbec po prvý mě to táhlo na druhou stranu než chodíme. Nevím co to bylo, nedokážu to vysvětlit, ale stalo se. Tušil jsem to.

Nejednou kolem projelo auto s podválem  vezoucím stroj, na jehož popis budu potřebovat pár řádek.

Byl to král silnic – Buick Riviera 1973 oblíbená verze Boat Tail.

A co je neuvěřitelné, je v dokonalém stavu, původní lak, zřejmě garážovaný, korozi jsme nenalezli i když jsme se pod ním plazili. Jedná se o vůz posledního majitele, který o něj pečoval a do poslední chvíle s ním jezdil do práce. Ano je dovezen z USA. A tentokrát to nebyla jen pohádka, ale fakt, vůz nemá za jízdy vůbec žádný problém, vše funguje na jedničku, z místa bych se vydal na cestu kolem světa.

Samostatná kapitola je motor, je to obří 455, to tedy každý nemá….šlape jako hodinky, nic neklepe, neteče, nekouří, dá se u něj šeptat a slyšíme se. Jeho volnoběh by se svou pravidelností chodu dal poslouchat hodinu, je to taková jistota ,jako skála stojící za vámi a to jak si motor s autem pohrává je plavba, nikoli jízda. Je to skutečná Amerika,  mám na Chevym všude ty polyuretany a jízdní projev je bohužel už jinde i když zase dává mnohem větší jistotu a stabilitu. Tahle Riviera má snad všechno původní  a chová se tak jak má, takže pluje, houpe se při ťuknutí na brzdu i přidání plynu. V super stavu jsou rámečky světel, chromy a spousta věcí,detailů, které se třeba už sehnat nedají, nebo jsou druhovýroba mizerné kvality. Na 44 let neuvěřitelné, dokonce přijel s plnou nádrží Amerického benzinu a my jako správní magoři samozřejmě čichali vůni dálek.

Její přešťastný majitel je Honza Bačík, dlouho jsem neviděl někoho tak v euforii(už ani nejí,nespí), sám jsem myslel chvíli, že dostanu infarkt, fakt jme to oba tak prožívali, myslím, že se to ale dá pochopit. Další přítěží pro můj kardiovaskulární systém bylo, když Honza jen tak řekl  „jedeš“. Vůbec mě to nenapadlo a nečekal jsem to. Krom toho co už jsem popisoval, byl dalším průvodním jevem naší jízdy šok pro ostatní účastníky silničního provozu. Bez váhání prudce strhávali řízení ke stranám silnice a do škarp. Riviera je skutečně hodně široká……..a taky dlouhá přes 5.5m!!!!!!! A co jsem ještě neviděl, kočka přecházející silnici svůj záměr v půli stornovala a vrátila se, na krále silnic by jí ani 9 životů nestačilo.

Na závěr předesílám, že Honza Bačík může v následujícím týdnu v podvečer očekávat výpravu mužů v černém, jedná se o dva černé Chevrolety magorů ze Streetrodders. Bude mu nabídnuto členství v Klubu SR, nikoli jen proto, že má ode dneška zase auto, ale proto jaký je to nadšenec  pro věc, srdcař a kolega US motorista. Hodinu po příjezdu už volal našemu všeobecně známému oblíbenému a nejmenovanému testačnímu komisaři, kvůli papírům….Myslím že dneska Honza jen tak neusne

Jeho dnešní přírůstek do rodiny mu ze srdce přeji a gratuluji k vynikající koupi!!! Sám jsem Rivieru dlouho chtěl, je to skutečně již ikonický stroj, takový, jaký už nikdy vyroben nebude. Díky, že jsem u toho dnes mohl být, budu si to pamatovat, bylo to 11.září 2016.

šťastnej chlap…..a JEHO obří Riviera 🙂

Fotky Riviery vznikly opět náhodou na točně v Sutomi, kam rád jezdím fotit auta již od nepaměti, tahle je z roku 2001 (11.září?) 😉

Letošním sprintům vládlo téměř ideální počasí, vítr vyjímečně po směru závodu. I když ideální…….to je dle mě teplota trati 40, vzduchu 5, bezvětří a to nejspíš nenastane. Trať letos potřebovala trochu více péče kvůli značným dešťům a aktivní zemědělské činnosti.

Měl jsem těsně před akcí dojem, že nás tam bude tak pět a půl, podstatná většina lidí odřekla kvůli dovoleným, nakonec to bylo zase moc pěkný řekl bych. A je to zejména díky stálým závodníkům – srdcařům, nakonec je pak úplně jedno kolik aut přijede, děkujeme jim. Někteří jedinci pak zajeli skoro 20 časů, takže ani všechno v tabulce není, jen to zásadní, naměřili jsme celkem přes 150 časů…. Například jeden nejmenovaný pán s červeným vozem, trochu mám dojem jestli u něj nedochází k transformaci z okruhů na sprint? Časomíra fungovala zatím nejlíp co pamatuji, drobnou komplikaci způsobil jen hlodavec s noční aktivitou snažící se odtáhnout měděný kabel (za měď dávaj furt dost) a dále místní přízrak – vůz na uhlí, který na chvilku oslepil časomíru a zadělal trať mazutem? Nevím o žádné zásadní technické poruše, je to skvělé, protože auta dostávají skutečně záhul, téměř nikdo z nás je nešetřil.

Naše díky patří každoročně každému, kdo čímkoli přispěl či přiložil ruku k dílu a je těch lidí stále více…..je to dobrý

Ještě jednou díky

A nyní pod textem je první odkaz na fotogalerii, dále pak tabulka s “dragtajmy”, věřím že fotek a videí se sejde mnohem více.

Galerie od Honzy

Video od Gulyho

Galerie od DailyDrivera

Umělecká galerie od KAFKAs FRIEND

1st Drag Racing Club ČR vyhlašuje 6.ročník tradičního Brňanského sprintu – 6.8.2016

Komu by snad chyběly doplňující informace: 

• takže opět Panenský Týnec a osvědčená trať
• začneme mezi 9-10h dopolední, 6.8.2016
• časomíra klasicky s přesností tisíciny
• už klasické posezení a něco k snědku

Startovní listina:

1. Chevy Caprice 383 Tajfun
2. Chevy El Camino 66!!! 327/350hp The Rock Crusher !!!!
3. Mini 1,3 nebo PéRod 250 alkohol dragster
4. Chevy Tahoe 323/270hp  The Hauler
5. Chevy Caprice  STW 88/305  Daily Driver
6. Stanovo tajemství (buď Firebird nebo zase něco divnýho)
7. Robert – Camaro ’79
8. Tom – Camaro 199? + Ford Sierra Cossworth 4×4
9. Zapadočeši (81 Firebird, 69 Corvette… +-)
10. Zdeněk – Camaro 79 nebo Monte Carlo 79
11. Eidiho okruhové Rko + kolega se Škodou 136
12. KAFKAsFRIEND – Dodge Magnum R/T 5.7 Hemi 2008

Návrat na silnice

Datum 6.6.2016 si dovolím nazvat jako ten správný den vzkříšení dalšího  klasického amerického vozu Chevy El Camino 66, který se po předchozích drobných testech skutečně vrátil na silnice ve formě, v mnohém přesahující stav po sjetí z výrobního pásu. Jednalo se o první delší zkušební jízdu v doprovodu dalších dvou amerických strojů se srdcem V8 a piloty klubu Streetrodders. Myslíte, že všechny ty 6ky jsou náhoda???

Byl to pro mě zážitek s chutí nostalgie a svobody, sledovat ve zpětném zrcátku Caprice dvě oči Camina, ještě nedávno odsouzeného k jistému pobytu na vrakovišti.  Mělo skutečně velké štěstí ……Nic podobného už se nikdy nikde vyrábět nebude…..

Vendiku, čeká tě nyní hodně radostí i starostí s autem, které je jako dítě, stále něco potřebuje, občas ti leze krkem, ale nikdy nad ním nezlomíš hůl.

Den se povedl, jarní počasí předvádělo v dáli bouřky, bylo fajn se sejít a být u toho všeho, posedělo se, pokecalo a vznikla i společná fotka členů SR.

aneb velká kolová rošáda

Dnes jsem navštívil jeden blízký nejmenovaný pneuservis s Kepričem a prosbou dofouknout všechny pneumatiky,dále zjistit proč se mi nadměrně sjíždějí zadní pneu, fakt netuším čím by to mohlo být. Vše probíhalo dobře, dejte si kafe pane, hned to bude. Když jsem se vrátil k autu, kola nikde!!!

Na dotaz kde mám kola jsem od pracovníka pneuservisu obdržel odpověď, že neví a jaká že jsem to měl kola a že by to mohl říct každý.

Jedná se o muže na fotografii pod textem, dejte si na něj pozor, z vlastní zkušenosti vím že je schopen čehokoli!!!!

Zajímavý je že Vendik si pořídil nový kola ze států, ne úplně nepodobný těm mejm co se nemůžou najít….

Když se pochlubím cizím peřím jak se říká, musím Vám sdělit, že motor Camina SBC 327 z roku 62 od neděle opět žije, má skutečně skvělý zvuk a pekelnou sílu i díky výkonné vačce s nostalgickým časováním. Na plyn reaguje dříve než mrknete okem, díky tvrdým silentblokům motoru se celé auto kymácí. Na dalších fotkách jsou první testy v závodním nastavení. Přední kola žiletky a zadní klasika od Hoosiera nás dnes dostala na zkušební časy 12.801, 12.890 a dokonce 12.510. Možná jsme čekali časy začínající 11 kou,ale vzhledem k dnešnímu chladnému počasí a horšímu gripu jsou časy více než uspokojivé. Po dalším ladění motoru a celkového nastavení budou časy jistě hodně hodně nižší.

Už teď je to úžasný, cenný a jedinečný exemplář a až bude zcela hotov, zasvěcení i naprostí lajci budou doslova padat na zadek. Bez nadsázky.

aneb o věcích hnaných až na pokraj fyzikálních limitů

Našel jsem zajímavý soubor fakt ohledně Top Fuel dragsterů, tak jsem si myslel, že by stálo za to ho rychle přeložit do ČJ a hodit to sem.

• Motor Hemi 500cui používaný v Top Fuel dragsterech má vyšší výkon než první 4 startovní řady vozidel NASCAR dohromady
• Pod plným plynem spotřebovává typický motor dragsteru 42,4 litrů za vteřinu; plně naložený Jumbo jet spotřebovává v podstatě stejné množství ovšem s o 25% nižší produkcí energie
• Sériová Hemi V8 nedokáže podat dostatečný výkon k roztočení masivního kompresoru používaného na dragsterech.
• Během jízdy potom pomocí takového kompresoru proudí skrz sání do motoru 3000 cfm (1.42 m3 za vteřinu) vzduchu. Směs paliva je stlačená téměř do téměř tuhé fáze před zapálením. Válce pracují na hraně “hydrolocku” (zničení zalitím).
• Běžný stechiometrický poměr směsi vzduch-benzín je 14.7:1, u nitrometanu se používá 1.7:1. Při hoření této směsi vzniká teplota až 3900°C
• Plameny vzniknuvší spálením nitrometanu jsou žluté. Bílé plameny, které lze vidět na výstupu z “výfuků” jsou ovšem způsobeny hořením vodíku, který vzniknul rozkladem atmosférické vlhkosti při kontaktu super-žhavých plynů se vzduchem.
• Zdvojené cívky dodávají 44 Ampér každé zapalovací svíčce, což se podobá elektrickému proudu při svařování.
• Očekávaným důsledkem je, že elektrody na svíčkách jsou po jediné jízdě plně spotřebované.
• Zhruba po půlce jízdy už motor nejede na zapálení směsi svíčkou ale samovznícením díky obrovské kompresi a výfukovým ventilům rozžhaveným do běla. Motor lze tehdy vypnout jedině odříznutím toku paliva.Pokud selže zapálení válce ještě na počátku jízdy, nahromadí se nespálený nitrometan ve válci a potom exploduje s dostatečnou silou, aby odtrhl hlavu od motoru případně rozthl blok motoru vejpůl.
• Dragstery dosáhnou 300 mph (480 km/h) ještě předtím než stihnete dočíst tuto větu
• K tomu aby dokázaly překročit 300 mph do 4.5s musí dragstery akcelerovat průměrným zrychlením odpovídající hodnotě 4G. K tomu aby dokázaly už v půlce trati jet 200 mph (322 km/h) musí v době startu dosáhnout zrychlení 8G.
• Motor se otočí zhruba 540krát mezi přechodem signálů na semaforu (cca 0.5s)
• Motory jsou konstruovány tak aby přežily zhruba 900 otáček pod zátěží a to včetně burnoutu.
• Červená oblast otáčkoměru začíná až na 9500RPM
• Každá sranda něco stojí. Řekněme, že všechny nástroje, přístroje a vybavení už máte nakoupené. Lidi to dělají jen pro radost. Nic nevybuchne. I přesto se náklady při závodech vyšplhají zhruba na $1.000 za vteřinu jízdy.