Streetrodders

Osobně tohle rčení nesnáším, protože to většinou znamená průser. Vo co de? Jelikož letiště v Týnci spadá pod stát, ministerstvo z pofiderních důvodů zakázalo podružné akce na letišti. Obejít se to legálně nedá, věřte mi, dělali jsme  co jsme mohli, teď to zkrátka nejde, možná se něco začátkem léta změní, nemá smysl  to rozvádět. Je to pro nás slušnej zásek a těžko jsme to vstřebávali.

Takže…..začali jsme akutní hon na dostupná letiště v okolí a věřte, že moc vhodných letišť s pevným povrchem není.  Vyfiltrovali jsme letiště v Droužkovicích, které jsme dnes s Ing  Hanzem navštívili na inspekci. Je to sympatické místo s výhledem na Krušnohoří, výborně dostupné, autobahn je hned vedle.

Kde že to je? No přeci hned před Chomutovem, když pojedete od Loun.

Nic a nikdo není v rušivém dosahu, kvalita povrchu, tentokráte asfaltu docela ujde. Možná to bude  horší než v Týnci obzvláště se obávám trakce na rozjezdu, možná to ani nepůjde řádně nalepit, ale rozhodně se o to pokusíme. A teď jedno mínus. Letiště má celé cca 560 metrů, takže velmi málo na dojezd. Nejsou v okolí žádné stromy, škarpy a v podstatě i když se to neubrzdí maximálně budeme pokračovat do pole. Dělali jsme ostrý test s Opelem Astra 1.6 inline four,  ten vyvine v cíli tak 125km/h což je bída a dá se to ubrzdit s přehledem. Úplně jiná situace bude v monstru řítícím se pod plynem 190-200 km/h což je přes 50m/s. Konkrétně s Démonem byl problém ho zastavit i v Týnci, takže fakt nevím nevím.  V Týnci byl dojezd  465m s tím, že se to dalo švihnout na konci vlevo a pokračovat……často jsem měl pocit že je to málo.

V možnostech je vyhlásit to letos na 1/8, což se jezdí ve státech běžně.

Hojně existují kalkulátory a převodníky časů 1/8 na ¼, ale je to prostě už takový mrzutý.

Takže momentálně to vypadá na Droužkovice, termín upřesníme, samozřejmě se může ještě vyvrbit něco jinýho. Kdyby to bylo v Droužkovicích, jasně, už to bude prostě jiný, uděláme všechno proto aby to bylo jinak – dobrý. A k tomu potřebujeme Vás. Osobně můžu přispět jen stejnym xychtem, stejnema kecama a vezmu tam zas ty samý káry. Uvidíme kluci, dneska to zkrátka vypadá tak jak jsem popsal.

Chci věřit tomu, že se tam jednou zase vrátíme.

Přinesli jsme ducha Streetrodders do Droužkovic……vítr rval slova vod huby

S nostalgií koukám na stopu Streetrodders na gůglu, je to start v Týnci.

A ukázka takový převodní tabulky 1/8 – 1/4 ale k tomu snad nedojde……

Co nejvíc vysokooktanového benzínu prohnaného karburátorem a taky to zdravíčko přeje v dalším roce klub STREETRODDERS !

Věřím, že to v létě na sprintech zase pořádně rozjedem.

Jinou tématiku PFka jste asi letos čekat nemohli…..

Zdravím účastníky letošních BS11, je to bohužel za námi, zase to uteklo. Letos opět stejně skvělé jako vždy, poděkování patří všem co na tom mají svůj podíl.  Díky za skvělé fotky zachycující tento den.

Na další fotky a videa najdete odkazy v komentářích, nebo se je budu snažit přidávat pod tento text. Níže je obligátní tabulka s výsledky a dovoluji si vypíchnout jednu fotku, dala by se mnoha způsoby vtipně okomentovat.

Za rok se budem těšit!!!!

Rozhodně sem se od teď nezaměřil na divoký zvířata. Na druhou stranu posledních několik týdnů byla slušná divočina.

Pojedu do Finska, nejedu do Finska. Pojedu do Finska, nejedu do Finska. Jedu do Švédska! 

Povedlo se mi najít skvělý auto a dostatečně si ho před cestou pojistit, takže se do Švédska jelo bez většího váhání. Petr, který předtím snášel to dvojnásobný zrušení neváhal. Kývnul na cestu i potřetí. 

Cesta sama o sobě byla zážitek. Né, že bych snad nikdy nebyl za hranicema. Jenomže tohle bylo s trajektem v době kdy pravidla překročení hranic hlavouni mění rychleji než to stíhám a chci sledovat. 

Švédsko si budu pamatovat hlavně jako lesy a jezera. Člověka tam nepotkáš, ale medvěda, soba, losa a sněžnej skůtr skoro všude. Aspoň podle značek, my totiž viděli prdlajs. 

Nejdřív je to nádhera. Po několika hodinách to sklouzne k monotónnosti. Po 1000 kilometrech už dost vopruz. Vzdálenosti ukrutný, silnice jsou rovný a zcela prázdný. Ameriky u baráků docela hojně k vidění.

Po náloži kilometrů jsme dorazili do Värmonu po devátý večer. První shledání se Sturem, jeho fajn rodinou a mojí Impalou. Byla to neskutečná úleva hned na první pohled. První jízda kdy mi to zdechlo asi 6x už na dvoře je možná vyplašila. Až před půlnocí jsem zjistil, že tady se nestmívá. Naštěstí mě na tenhle fakt upozornil Petr. Hostitelé by mi to ve svý slušnosti neřekli a čekali až si doprohlídnu. Nedočkali by se. 

Pěkně si to sedlo, nic nebyl problém a ještě mi přibalili něco navrch. Úterý ráno jsem si to fakt užíval a jezdil po okolí už ve svým. 

Cestou zpátky ještě nevyhnutelně kontrola jakmile jsme najeli na německej asfalt. Trochu mi cuchali nervy, ale nic nenašli. Jen tahali čas. Jugendpolizei si udělal fotku Impaly na fejs a pustili nás.

středisko amerik Teplá u Třebenic

Nepřízeň osudu posledních dnů  mě přivedla do bodu, kdy přesně cejtím co musím udělat, k tomu absťák po V8, prostě něco musím províst. Korvetu jsem neviděl skoro měsíc a už jsem pomalu zapomínal, kolik radosti umí dávat.  Takže se silnými abstinenčními příznaky jsem  nějak přidělal SPZ (díky Venco), origo emblémy Stingray a ještě jsem vyrval sytič, ten mi sral.  Natočil jsem to, chvíli poťukal akorát přijel Hanz a šli jsme na to. Ne že bych se tím chlubil, ale tentokráte to bylo dost ilegální, vzhledem k situaci, stavu auta a tak. Navíc to nebylo nějaký kolem baráku, ale řádná jízda cca 15-20km i přes Roudnici. Pak už jsem měl trochu bobky kvůli fízlům, přece jen by se jízda v tom teď vysvětlovala dost blbě, nechtěl jsem dál pokoušt štěstí.

Nevim proč, ale zas tak mě jízda nepřekvapila, je to asi takový jak jsem si představoval. Dá se s tím docela normálně lítat, řídit se to musí docela dost, pár much tam je, těším se na ně. Vzhledem k tomu co má Vette za sebou jede skvěle. Takže přidávám pár foteček a videí, ještě jí trochu projedu a pak mám v plánu jí rozebrat a trochu poladit.

Zdá se že v počtech amerik na obyvatele vede v ČR patrně Teplá u Třebenic, protože Hazs po delším hledání náklaďáčku pořídil krásnou Fordku F-100 z roku 66. Je to zachovalá klasika, nějaká ta práce se na ní najde, do níž se Honza vrhl fakt s vervou.  Těším se, až se pak někde zas náhodně potkáme na silnici – Ford vs Vette,  stejně jako se nám to celkem často stává Caprice vs Riviera.  To pak má člověk chvilku pocit svobody a že svět ještě není úplně v prdeli, bohužel už nejsíš definitivně je.

Abych nekončil úplně negativně, znáte nějaký vtipy na značku Ford?

• https://youtu.be/yIQQKgyD2Fk
• https://youtu.be/5nI2zS8dOBY
• https://youtu.be/6NtqgF3sDrI

1 st Drag Racing club ČR oznamuje termín letošních sprintů

7.8.2021

žijem jenom jednou

Takže to vypadá klucí, na další přírůstek a projekt  do Streetrodders  od GM. Corvettu jsem obdivoval a uctíval od dětství a to že by někdy mohla stát v mojí garáži bylo nepředstavitelný.  Samozřejmě to spustila ta práce na tý žlutý Vette. Trochu jsem pak zabřed do inzerátů, nedalo se toho nechat až to dopadlo takhle. Pomohl tomu i současný stav ve světě, jsem si jist, že není na co čekat, jde to všechno rychle do prdele. Takže slovo dalo slovo a vyrazili jsme s Hanzem do Polska, celková trasa byla asi 1300-1400km. Osud se nám snažil házet klacky pod nohy ve formě celníků, který nás sebrali a vobrali, dále třeba tažný vozidlo padalo do nouzáku a vůbec se začalo docela srát. Navíc ta debilní virová situace, takže to bylo takový trochu na vodě. Ale s dobrým koncem. Dík Hanzi!!!

Něco k auťáku. Je to 76 v manuálu, je to originál a tak nějak těsně před smrtí. Takovýmu stavu nedokážu odolat. Chytá to, jede to, brzdí to, svítí to. Samozřejmě je na ní hodně práce, což jsem si nemyslel, ale chybělo mi to. Ještě nevím  jak to dopadne, mám v kebuli pár scénářů, uvidí se. Démona jsem pořídil taky na díly a nakonec se to trochu zvrtlo. Tohle snad nijak extrémně nedopadne, jako zvyšovat výkon se bude, to je snad jasný, ale tak nějak přiměřeně. Je to sice taky amerika, přesto je to zase něco úplně jinýho a řekl bych silně návykovýho . Včera jsem vyndal stropní panely, takže už se do ní vejdu.

Někde v hloubi jsem tušil, že si ještě jednou auto dám, tak nejspíš už fakt poslední, na sprinty nebude, ale pod 15s to musí dávat. Chtěl jsem manuál, možná mi to poleze krkem, ale ten pocit řízení bude maximální.  Rovněž bych rád měl jedno auto s normálním bublavým volnoběhem, takže to s vačkama nebudu přehánět, zkrátka auto na stáří . Je tam všechno nejspíš původní, takže hodně opotřebený, ale origo štítky ,tzv. matching numbers“, nebo původní návod v koženým kaslíku mile překvapí.

Nyní se stroj nachází kde? Stroj se nachází v Roudnici nad Labem, kde počká na úpravy ve stodole a lepší počasí. Pak jsem přesvědčen, že dojde na převoz po vlastní ose. Samozřejmě to žádný Český papíry nemá, ale na ty to nejezdí. Věřím, že by to mohlo dojet samo, každopádně bez doprovodu a nějakýho křoví to nepude.  Takže kochejme se nálezovým stavem…….

---

Takhle jsme jí s Hanzem viděli z auta po příjezdu po prvý a byl jsem ve vteřině rozhodnut. Muselo by tam bejt něco zásadního špatně a to se ještě uvidí možná

A tady už byla naše

Nemůžu si odpustit, za stav D1 by někdo potřeboval nakopat do vajec, Korvetě se omlouvám, ta koukala…..ale držela se jako klíště.

Lidi pochopitelně čuměli a mysleli si něco o Ferrari. Nikdo s nich netušil co to bude zase stát krve a potu

Takhle nám Polský celníci vysvětlovali mimo jiné, že s podválem se nejede 130 nýbrž 80. Ale musim říct, že dělali jen co museli, vyfotila nás nějaká brána nebo co. Kdekoliv jinde by nás za ty přestupky zařízli víc, ve fašistickém Německu by to byl možná vzhledem k momentální situaci konec cesty.

Úplně slyším kolegu Hanze jak říká „budeš psát článek? To je na článek“ Píšu článek teda!!!!

Předesílám, že to nebude skromný. Takže tedy při služebních povinnostech jsem se dal do řeči s jejím současným majitelem, v té době ji ještě neměl. Při každé pravidelné návštěvě se naše tématika více soustřeďovala vlastně pak už jenom na ameriky. Z něho vylezlo, že jich pár má, nově pořídil předmět tohoto článku – Stingraye 1974. Po další návštěvě řekl, že se to nějak nedaří zprovoznit a seřídit, na což jsem mu malinko neskromně odvětil, že neznám nikoho lepšího než sebe. Pak už měl děj rychlý spád, jel jsem se na ní podívat, pár hodin pokusů a můj závěr zněl, že repase origo karburátoru Quadrajet se nepovedla. Ještě mi bylo řečeno, že nikdo nevěděl co s tím, tohle jak slyším, nemůžu si pomoct.

         Za pár dní jsem domluvil přes souseda zapůjčení garáže u nás ve dvoře, chtěl jsem na to mít klid a jak je dnes moderní říkat „pořádně si to užít“. Majitel mi nechal volnou ruku, sáhl jsem tedy po osvědčených komponentech Edelbrock, což se i nabízelo v kombinaci s již nainstalovanými víky hlav.

      Práce šla dobře, bavilo mě to,záleželo mi na tom a snažil jsem se nemyslet na stín pochybnosti, jestli je to fakt tím co myslím a není třeba špatně rozvoďák, protože předtím si to dělalo  co chtělo, seřídit to nešlo.

Když se pak blížil okamžik startu, je to pro mě vždy stresující, dva loky kořalky to trochu otupily.

Napřed jsem si natlačil karburátor palivem a teprve pak připojil rozdělovač, chytla okamžitě, po mírných prvních korekcích karburace a zapalování začal konečně dunět ten sebevědomý osmiválec, po mírném ohřátí předvedl  perfektní  pravidelný volnoběh, to už jsem si dost oddechl.  Další odměnou bylo otevření světel, což Stingray udělá pouze když má podtlak z běžícího motoru, paráda….

Je to verze L48, tedy základní motor s papírovými 195 koňmi, ale i tak dokázal s rozhašeným nastavením v mžiku řádně urvat obě 255mm pneu, je vybaven samosvorem  a manuálem.  Papírový výkon nevypadá , ale přišlo mi, že to pojede dost.  Nyní  přes 200 koníků mít bude.

Jsem moc rád a je mi ctí, že jsem mohl pracovat na legendě a mojí modle. Kdysi za komoušů jsem se vracel domů do paneláku a před Sarajevo přijel vlasatý borec v kožené bundě v C3 černé. On i auto na mě působilo jak z jiného světa, on byl vyvrhel a určitě ho komouši brzo zavřeli, Corvette mezi naším tehdejším vozovým parkem…..no to se nedá slovy popsat. Teď mě napadá, bylo to asi chvíli před revolucí, že to auto mohlo bejt celkem nový. No pro mě zážitek na celej život……a teď se můžu v něčem takovým rejpat. Znepokojivý je snad jen to, že se do toho nevejdu. Hlavu mám opřenou o strop, ano jde sundat (strop ne hlava). V teniskách je to o trochu lepší, ale nic moc.

Po přihlášení a nutném dalším papírovém zlu bych na jaře Stingraye rád uvítal a konečně řádně projel v rámci dalšího seřízení. Věřím, že ho také uvidíte.

Takhle to vypadalo…..a možná i hůř než vypadalo se to chovalo

A takhle to je nyní…

Původní filtr vzduchu se tam nevejde, každé lepší než origo sání je vyšší a u Corvetty jde pod haupnou o milimetry

Filtr na obrázku je provizorní už jsem objednal nějaký hodně placatý, snad se vejde.

Originální sání s karburátorem i po uvolnění nešlo ven, myslel jsem že tam za něco drží, omyl, je tak děsně těžké.

Sání EDL a karbec k sobě pasují bez redukční podložky, navíc jsem se zbavil nesmyslů jako EGR už v té době kvůli emisím montovaný.