Zdravím účastníky letošních BS11, je to bohužel za námi, zase to uteklo. Letos opět stejně skvělé jako vždy, poděkování patří všem co na tom mají svůj podíl. Díky za skvělé fotky zachycující tento den.
Na další fotky a videa najdete odkazy v komentářích, nebo se je budu snažit přidávat pod tento text. Níže je obligátní tabulka s výsledky a dovoluji si vypíchnout jednu fotku, dala by se mnoha způsoby vtipně okomentovat.
Rozhodně sem se od teď nezaměřil na divoký zvířata. Na druhou stranu posledních několik týdnů byla slušná divočina.
Pojedu do Finska, nejedu do Finska. Pojedu do Finska, nejedu do Finska. Jedu do Švédska!
Povedlo se mi najít skvělý auto a dostatečně si ho před cestou pojistit, takže se do Švédska jelo bez většího váhání. Petr, který předtím snášel to dvojnásobný zrušení neváhal. Kývnul na cestu i potřetí.
Cesta sama o sobě byla zážitek. Né, že bych snad nikdy nebyl za hranicema. Jenomže tohle bylo s trajektem v době kdy pravidla překročení hranic hlavouni mění rychleji než to stíhám a chci sledovat.
Švédsko si budu pamatovat hlavně jako lesy a jezera. Člověka tam nepotkáš, ale medvěda, soba, losa a sněžnej skůtr skoro všude. Aspoň podle značek, my totiž viděli prdlajs.
Nejdřív je to nádhera. Po několika hodinách to sklouzne k monotónnosti. Po 1000 kilometrech už dost vopruz. Vzdálenosti ukrutný, silnice jsou rovný a zcela prázdný. Ameriky u baráků docela hojně k vidění.
Po náloži kilometrů jsme dorazili do Värmonu po devátý večer. První shledání se Sturem, jeho fajn rodinou a mojí Impalou. Byla to neskutečná úleva hned na první pohled. První jízda kdy mi to zdechlo asi 6x už na dvoře je možná vyplašila. Až před půlnocí jsem zjistil, že tady se nestmívá. Naštěstí mě na tenhle fakt upozornil Petr. Hostitelé by mi to ve svý slušnosti neřekli a čekali až si doprohlídnu. Nedočkali by se.
Pěkně si to sedlo, nic nebyl problém a ještě mi přibalili něco navrch. Úterý ráno jsem si to fakt užíval a jezdil po okolí už ve svým.
Cestou zpátky ještě nevyhnutelně kontrola jakmile jsme najeli na německej asfalt. Trochu mi cuchali nervy, ale nic nenašli. Jen tahali čas. Jugendpolizei si udělal fotku Impaly na fejs a pustili nás.
Nepřízeň osudu posledních dnů mě přivedla do bodu, kdy přesně cejtím co musím udělat, k tomu absťák po V8, prostě něco musím províst. Korvetu jsem neviděl skoro měsíc a už jsem pomalu zapomínal, kolik radosti umí dávat. Takže se silnými abstinenčními příznaky jsem nějak přidělal SPZ (díky Venco), origo emblémy Stingray a ještě jsem vyrval sytič, ten mi sral. Natočil jsem to, chvíli poťukal akorát přijel Hanz a šli jsme na to. Ne že bych se tím chlubil, ale tentokráte to bylo dost ilegální, vzhledem k situaci, stavu auta a tak. Navíc to nebylo nějaký kolem baráku, ale řádná jízda cca 15-20km i přes Roudnici. Pak už jsem měl trochu bobky kvůli fízlům, přece jen by se jízda v tom teď vysvětlovala dost blbě, nechtěl jsem dál pokoušt štěstí.
Nevim proč, ale zas tak mě jízda nepřekvapila, je to asi takový jak jsem si představoval. Dá se s tím docela normálně lítat, řídit se to musí docela dost, pár much tam je, těším se na ně. Vzhledem k tomu co má Vette za sebou jede skvěle. Takže přidávám pár foteček a videí, ještě jí trochu projedu a pak mám v plánu jí rozebrat a trochu poladit.
Zdá se že v počtech amerik na obyvatele vede v ČR patrně Teplá u Třebenic, protože Hazs po delším hledání náklaďáčku pořídil krásnou Fordku F-100 z roku 66. Je to zachovalá klasika, nějaká ta práce se na ní najde, do níž se Honza vrhl fakt s vervou. Těším se, až se pak někde zas náhodně potkáme na silnici – Ford vs Vette, stejně jako se nám to celkem často stává Caprice vs Riviera. To pak má člověk chvilku pocit svobody a že svět ještě není úplně v prdeli, bohužel už nejsíš definitivně je.
Abych nekončil úplně negativně, znáte nějaký vtipy na značku Ford?
Takže to vypadá klucí, na další přírůstek a projekt do Streetrodders od GM. Corvettu jsem obdivoval a uctíval od dětství a to že by někdy mohla stát v mojí garáži bylo nepředstavitelný. Samozřejmě to spustila ta práce na tý žlutý Vette. Trochu jsem pak zabřed do inzerátů, nedalo se toho nechat až to dopadlo takhle. Pomohl tomu i současný stav ve světě, jsem si jist, že není na co čekat, jde to všechno rychle do prdele. Takže slovo dalo slovo a vyrazili jsme s Hanzem do Polska, celková trasa byla asi 1300-1400km. Osud se nám snažil házet klacky pod nohy ve formě celníků, který nás sebrali a vobrali, dále třeba tažný vozidlo padalo do nouzáku a vůbec se začalo docela srát. Navíc ta debilní virová situace, takže to bylo takový trochu na vodě. Ale s dobrým koncem. Dík Hanzi!!!
Něco k auťáku. Je to 76 v manuálu, je to originál a tak nějak těsně před smrtí. Takovýmu stavu nedokážu odolat. Chytá to, jede to, brzdí to, svítí to. Samozřejmě je na ní hodně práce, což jsem si nemyslel, ale chybělo mi to. Ještě nevím jak to dopadne, mám v kebuli pár scénářů, uvidí se. Démona jsem pořídil taky na díly a nakonec se to trochu zvrtlo. Tohle snad nijak extrémně nedopadne, jako zvyšovat výkon se bude, to je snad jasný, ale tak nějak přiměřeně. Je to sice taky amerika, přesto je to zase něco úplně jinýho a řekl bych silně návykovýho . Včera jsem vyndal stropní panely, takže už se do ní vejdu.
Někde v hloubi jsem tušil, že si ještě jednou auto dám, tak nejspíš už fakt poslední, na sprinty nebude, ale pod 15s to musí dávat. Chtěl jsem manuál, možná mi to poleze krkem, ale ten pocit řízení bude maximální. Rovněž bych rád měl jedno auto s normálním bublavým volnoběhem, takže to s vačkama nebudu přehánět, zkrátka auto na stáří . Je tam všechno nejspíš původní, takže hodně opotřebený, ale origo štítky ,tzv. matching numbers“, nebo původní návod v koženým kaslíku mile překvapí.
Nyní se stroj nachází kde? Stroj se nachází v Roudnici nad Labem, kde počká na úpravy ve stodole a lepší počasí. Pak jsem přesvědčen, že dojde na převoz po vlastní ose. Samozřejmě to žádný Český papíry nemá, ale na ty to nejezdí. Věřím, že by to mohlo dojet samo, každopádně bez doprovodu a nějakýho křoví to nepude. Takže kochejme se nálezovým stavem…….
Takhle jsme jí s Hanzem viděli z auta po příjezdu po prvý a byl jsem ve vteřině rozhodnut. Muselo by tam bejt něco zásadního špatně a to se ještě uvidí možná
A tady už byla naše
Nemůžu si odpustit, za stav D1 by někdo potřeboval nakopat do vajec, Korvetě se omlouvám, ta koukala…..ale držela se jako klíště.
Lidi pochopitelně čuměli a mysleli si něco o Ferrari. Nikdo s nich netušil co to bude zase stát krve a potu
Takhle nám Polský celníci vysvětlovali mimo jiné, že s podválem se nejede 130 nýbrž 80. Ale musim říct, že dělali jen co museli, vyfotila nás nějaká brána nebo co. Kdekoliv jinde by nás za ty přestupky zařízli víc, ve fašistickém Německu by to byl možná vzhledem k momentální situaci konec cesty.
Úplně slyším kolegu Hanze jak říká „budeš psát článek? To je na článek“ Píšu článek teda!!!!
Předesílám, že to nebude skromný. Takže tedy při služebních povinnostech jsem se dal do řeči s jejím současným majitelem, v té době ji ještě neměl. Při každé pravidelné návštěvě se naše tématika více soustřeďovala vlastně pak už jenom na ameriky. Z něho vylezlo, že jich pár má, nově pořídil předmět tohoto článku – Stingraye 1974. Po další návštěvě řekl, že se to nějak nedaří zprovoznit a seřídit, na což jsem mu malinko neskromně odvětil, že neznám nikoho lepšího než sebe. Pak už měl děj rychlý spád, jel jsem se na ní podívat, pár hodin pokusů a můj závěr zněl, že repase origo karburátoru Quadrajet se nepovedla. Ještě mi bylo řečeno, že nikdo nevěděl co s tím, tohle jak slyším, nemůžu si pomoct.
Za pár dní jsem domluvil přes souseda zapůjčení garáže u nás ve dvoře, chtěl jsem na to mít klid a jak je dnes moderní říkat „pořádně si to užít“. Majitel mi nechal volnou ruku, sáhl jsem tedy po osvědčených komponentech Edelbrock, což se i nabízelo v kombinaci s již nainstalovanými víky hlav.
Práce šla dobře, bavilo mě to,záleželo mi na tom a snažil jsem se nemyslet na stín pochybnosti, jestli je to fakt tím co myslím a není třeba špatně rozvoďák, protože předtím si to dělalo co chtělo, seřídit to nešlo.
Když se pak blížil okamžik startu, je to pro mě vždy stresující, dva loky kořalky to trochu otupily.
Napřed jsem si natlačil karburátor palivem a teprve pak připojil rozdělovač, chytla okamžitě, po mírných prvních korekcích karburace a zapalování začal konečně dunět ten sebevědomý osmiválec, po mírném ohřátí předvedl perfektní pravidelný volnoběh, to už jsem si dost oddechl. Další odměnou bylo otevření světel, což Stingray udělá pouze když má podtlak z běžícího motoru, paráda….
Je to verze L48, tedy základní motor s papírovými 195 koňmi, ale i tak dokázal s rozhašeným nastavením v mžiku řádně urvat obě 255mm pneu, je vybaven samosvorem a manuálem. Papírový výkon nevypadá , ale přišlo mi, že to pojede dost. Nyní přes 200 koníků mít bude.
Jsem moc rád a je mi ctí, že jsem mohl pracovat na legendě a mojí modle. Kdysi za komoušů jsem se vracel domů do paneláku a před Sarajevo přijel vlasatý borec v kožené bundě v C3 černé. On i auto na mě působilo jak z jiného světa, on byl vyvrhel a určitě ho komouši brzo zavřeli, Corvette mezi naším tehdejším vozovým parkem…..no to se nedá slovy popsat. Teď mě napadá, bylo to asi chvíli před revolucí, že to auto mohlo bejt celkem nový. No pro mě zážitek na celej život……a teď se můžu v něčem takovým rejpat. Znepokojivý je snad jen to, že se do toho nevejdu. Hlavu mám opřenou o strop, ano jde sundat (strop ne hlava). V teniskách je to o trochu lepší, ale nic moc.
Po přihlášení a nutném dalším papírovém zlu bych na jaře Stingraye rád uvítal a konečně řádně projel v rámci dalšího seřízení. Věřím, že ho také uvidíte.
Takhle to vypadalo…..a možná i hůř než vypadalo se to chovalo
A takhle to je nyní…
Původní filtr vzduchu se tam nevejde, každé lepší než origo sání je vyšší a u Corvetty jde pod haupnou o milimetry
Filtr na obrázku je provizorní už jsem objednal nějaký hodně placatý, snad se vejde.
Originální sání s karburátorem i po uvolnění nešlo ven, myslel jsem že tam za něco drží, omyl, je tak děsně těžké.
Sání EDL a karbec k sobě pasují bez redukční podložky, navíc jsem se zbavil nesmyslů jako EGR už v té době kvůli emisím montovaný.
K politice se vyjadřovat nechci, vypadá to ale, že idiota Donalda se my Američani zbavíme. Sice budeme ochuzeni o spoustu dalších zábavných debilních a šílených výroků ve stylu shazování atomovky na hurikán a mnoho dalších…… Možná nás místo toho bude bavit Joe svojí počínající senilitou, který sice vyhrál, ale třeba už neví co a kde . V každém případě si u mě významně šplhnul po shlédnutí tohoto článku:
Ano napadlo mě, i to může být propaganda……Snažím se věřit, že v tom bude spíš srdce motoristy, jakým tvrďák Joe asi fakt bude. Jeho Vette je skutečně možná ta vůbec nejlepší a pekelně rychlá, líbí se mi jak to hned urval a pěkně povozil Jaye Lena což je další totální petrolhead. A co se mi líbí nejvíc jak tvrdí : „Tajná služba mě nepustí za volant. Vlastně nemůžu řídit vůbec nic. Je to jediná věc, kterou na této práci nesnáším. No vážně,“
Věřím mu to. A věřím i tomu, že mi tenhle člověk bude bližší než Donald honosící se okázalými limuzínami a sporťáky…..
Takže Joeovi přeji hodně štěstí a zdraví v úřadě a snad se dočká i řízení své brutální Vette.
Nejoddanějším Američanem u mě zůstává Homer, jak začne vykřikovat USA,USA,USA!!!! válim se smíchy
Je to každý rok stejné, jubilejní 10. ročník BS se velice vydařil, což mi hlava nebere, protože už jen statisticky vzato, nemůže být stále dobře. U nás je zatím čím dál lépe. Musíme se pochválit, přemýšlel jsem o tom, zda letos při většině zrušených akcí, vůbec někdo pořádal tak komplexně dobrou moto akci jako se vydařila nám…..?
Díky samozřejmě patří vám všem, co jste dorazili a tvoříte atmosféru dění, vážíme si toho, bohužel těžko lze poděkovat všem jednotlivcům, tak letos vypíchnu účast hasičského sboru Brozany nebo motodragsterů z různých koutů Čech. Pěkných momentů bylo mnoho, těžko všechno zaznamenat, popsat, zhodnotit…….
Těší nás tu a tam příchozí chvála, jako třeba na kvalitu trati a přilnavost startu, či třeba přítomnost ledničky . Vše zatím zvládáme sotva v počtu co na jedné ruce napočítáte, díky zaslouží i Káťa u časomíry, v tom vedru obzvláště náročná šichta. Letos se sešlo lidí, možná zatím nejvíce, měl jsem pocit, že to už začíná být na soukromou akci chvílemi trochu nepřehledné, zvětšovat se prozatím neplánujeme, rádi bychom zachovali jistou komornost a po 10. ročnících drze píši „tradici“.
Jak se říká „nic není staršího než včerejší den“, přesto věřím, že z hromady zážitků budeme chvilku žít. Pod textem nám je budou připomínat, fotky, videa a samozřejmě tabulka s časy…..
Tak a teď už jsem si docela jist, že naše sprinty neohrozí hovadina, která letos měla a ještě bude mít dopad snad na vše, nechci ten název už ani slyšet, natož psát. Nikdy jí nikdo neviděl……jako manželku inspektora Colomba, ten o ní taky furt mluvil.
Včera jsme s klukama ze SR byli na trati v Týnci letos poprvé, mívám ve zvyku se tam stavit při služebních cestách kolem, jak už jsem naznačil, letiště bylo přes dva měsíce zavřené.
Tím se testování Démona přesunulo až skoro do poloviny roku, přičemž se zvyšovaly moje obavy, zda s další úpravou stihnu ještě něco udělat, kdyby se nezadařilo, na ladění moc času a prostoru není. Naštěstí včera auto fungovalo bezvadně, avizované zvýšení výkonu je znát a věřím, že když se sejdou okolnosti, může to pod 12s proletět.
Pod textem je pár foteček a video jako návnada na 10.BS, protože je to za pár týdnů…..jinými slovy, to už je teď ty vole.
Oba Honzové a Michale, díky za fajn den a pomoc při testování, bez vás by to prostě nebylo.
Prima den se spoustou rasistického a fekálního humoru….
Výkoooooon!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Sílu motoru se pneumatiky ani moc nesnažily přenést…..
Na což doplatily totální devastací, myslím že takhle rychle to nestihl ani Jeremy Clarkson….
Netestovali jsme sami, zatím co my jsme už balili, tihle nahrávali mapu!!!!!!!!!!!!!
Meteorologové předpovídali, že v odpoledních hodinách se může místy vytvářet nízká oblačnost a trefili se !!!!
Zase jsem byl náhodou v garáži, když mi přišla esemeska od Hanze “Jsi doma?” ,odepsal jsem “jo”, nedalo mi to a psal jsem dál “proč ?”, odpověděl ” přijedu”. Došlo mi, že zas něco pořídil, představoval jsem si nějakýho Buicka či Oldsmobila, zvědav jsem mu šel naproti ven ze dvora s ušima bedlivě nastraženýma a naladěnýma na zvuk V8. Tohle jsem ale nečekal, přisvištěl na Jawě 350/362 Californian Oil Master z roku 1972. Jedná se kvalitní renovaci při použití originálních dílů, některé povrchy jsou řekl bych lepší než když to vyjelo z továrny, to jsou holt ty technologie dneska…..Barevná kombinace mě zasáhla, to je moje, červená-černá-chromy. Tento stroj na silnicích jen tak nepotkáme, byl vyroben primárně pro vývoz v různých verzích do USA, Itálie a všude možně. Zajímavostí a odlišností bylo oddělené mazání motoru “Oil Master” což znamenalo, že do nádrže se lil čistý benzín a olej si to přidávalo v poměru samo. Američana těžko donutíne míchat si směs oleje a benzínu v poměru pokoutně v garáži. Mašina má 22 koní, což bylo v její době hodně a je to dost i na dnešní debilní uspěchanou dobu. No dobrá, jsem morem Jawa taky postiženej, vyrůstal jsem v tom, nemůžu za to.
Dobrým zvykem se stalo, přivítat ji mezi námi projížďkou s pokrevními bratry značky, což znamenalo kouřmo po silničkách v naší domovině.
Jó je to model pana prezidenta jistého klubu, ale ten tam nebude....
Paráda 🙌 Bude to spíš náhoda, ale to skorozelený Camaro na fotce možná něco naznačuje 😇
Cookie Consent
Stránka používá cookies pro správnou funkci. Prohlížením těchto stránek dávate souhlas s ukládáním informací o návštěvnosti. Cookies nebudou použity pro marketingové účely. Více informací zde.
Nastavení cookies
Spravujte nastavení cookies:
Essential cookies enable basic functions and are necessary for the proper function of the website.
Name
Description
Duration
Cookie Preferences
This cookie is used to store the user's cookie consent preferences.
To je vlastně i dobře že tě nenapadl 🤣