Moje nejoblíbenější fotka

Nikdy bych neřekl jak je silný plech na starých autech..něco to má do sebe..na některých místech jsem naměřil i 1mm ale s tím se nedalo dělat..ten plech nejde pořádně střihat a ani tvarovat..musel jsem použít 0,8mm stejně to byla hrůza.

Touto cestou bych chtěl poděkovat Pepíkovi Ložků, který mi pomohl dost s plechařinou..nebýt jeho tak by Camino skončilo asi na šroťáku..díky Pepo!

Pravý bok byl pro mně noční můrou ale nebylo to zdaleka tak hrozné jak se zdálo:

Před

Po!!!!!!!!!!!

Musím se přiznat, že když jsem dokončil poslední věc na kastli, tak jsem se vrátil asi na první tři moje vyvařená místa a předělal je.

Ne vždy je přesně tak jak si to plánujete..párkrát jsem třísknul s tím co bylo po ruce a ten den jsem už nic nedělal ale to nejhorší bylo přede mnou a vůbec jsem to netušil.

Dost práce mi usnadnil i Spotr tu věc jsem miloval ale i nenáviděl..dělat s tím pekelným strojem celý den byla hrůza:

Na takovou akci rozhodně počasí nebylo ale už jsem to chtěl mít za sebou. Navíc vše do sebe zapadlo ideálně tryskači měli čas a lakovna byla taky volná. Tam kde jsem čekal problémy tak tam byly a kde jsem je nečekal tak tam byly taky. Naštěstí toho nebylo tolik a jak se ukázalo v průběhu vyvařování mohlo být ještě hůř. 

Celé to trvalo 25 hodin neumím to popsat..ale bylo to pak úplně jiné auto..

A mohlo začat vyvařování..zpočátku mně to bavilo..čím dál tím víc toho bylo tím víc mně to sralo..určitě jsem něco podcenil a neudělal jsem to dobře ale udělal jsem to sám..nedovedu si představit že bych dělal další auto takto..v té době když jsem to vyvařoval jsem si uvědomil, že jsem si měl spíš pořídit auto v pojízdném stavu a postupně je renovovat, opravovat a vylepšovat a v průběhu si dělat radost ježděním..už to nejde vrátit..vydal jsem se touto cestou a jsem za to rád..snad to jednou bude dobré auto.

Druhý den po tom co jsem uklidil rám jsem začal připravovat kastli na otryskání, během dvou dnů jsem měl kompletně interiér a příslušenství připravené na pískování a nastříkání do základu. Naštěstí nikdo během těch dvou dnů za mnou nechodil neotravoval mně a taky po mně nikdo nic nechtěl..dělal jsem to v klidu a bez zbytečných otázek jestli to někdy ještě pojede..když se přesně po dvou letech koukám na ty fotky tak si říkám jak ten čas letí a ptám se sám sebe kde jsem bral na to sílu..občasnou projížďkou s Caprisem..návštěvou Sváťovi dílny..sem tak kouknutí na video s Caminem..těžko říct. Nicméně kastel byla připravena a ten další velký krok byl přede mnou. Hodím sem jen jednu fotku víc by asi nemělo cenu.

Málem bych zapomněl na vyndavání zalomených šroubů v kastli nebylo to nic příjemného všechny ty navařené matky a zrezlé závity..taky vaření nad hlavou kdy pár okují padalo za triko nebo propálilo rukavice..

Když byl rám hotov tak nezbývalo nic jiného něž ho vyměnit s kastlí.

Setkání rámu s kastlí.

Lidi nechápali když jsem vezl kastli za autem..nevěřil bych, že Camino v takovém stavu zaujme. Myslel jsem, že to celé zvládnu sám, ale nešlo to, tak mi pomohli naši..(děkuju)

Když jsem rám uklidil(18.11.2012) nemyslel jsem si, že je to jen na půl roku..v červnu 2013 přišla totiž velká voda a v hale kde byl rám a před ním i kastle bylo 6 metrů vody..

Nevím přesně kdy v červnu 2013 jsem rám vytáhl z haly před vodou ale už se tam nevrátil..